|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 6/2015 |
| Rubrika: | Manželství |
| Autor: | Martina Kupcová |
| Název: | Jáhen, který spravuje farnost |
| Článek: | Václav Vaněk žije se svou rodinou ve Vratislavicích nad Nisou, je trvalým jáhnem a zároveň má na starosti živou vratislavickou farnost, a to u nás není úplně obvyklé. Jak se přihodilo, že jste se stal administrátorem farnosti? Je spíše výjimečné, že jáhni mají svoji farnost, u nás je to dáno nedostatkem kněží. Většina jáhnů slouží vedle svého civilního zaměstnání. Kněz, který do naší farnosti dojíždí, u nás slouží mši a zpovídá. Ministroval jste jako dítě a uvažoval jste o kněžství? První zkušenosti s ministrováním mám z prázdnin u babičky, denně jsem vstával v 6.30, abych stihl mši svatou v sedm hodin. Pak už ministrování neodmyslitelně patřilo k prázdninám, ani mi to ranní vstávání nevadilo. V roce 1968 přišel do Vratislavic skvělý kněz. Byl velmi vzdělaný, chytrý a zapálený a mě to chytlo. Řekl jsem si, že budu knězem. V 18 letech jsem šel do semináře v Litoměřicích. První rok jsem byl naprosto nadšený, později nadšení opadlo, a když jsem měl ve třetím ročníku skládat slib klerika, řekl jsem si, že by to nebylo upřímné. Co bylo impulsem k jáhenské službě? Oženil jsem se, až když jsem ukončil dálkové studium teologie. Po revoluci jsem šel za otcem biskupem, že bych rád přijal jáhenskou službu, bude-li mě potřeba. V roce 1990 jsem po vysvěcení nastoupil ve vratislavické farnosti. Bylo to krásné, protože jsem se mohl starat hlavně o děti a mládež. V porevoluční euforii jsem dal do základní školy letáky, že bude probíhat nauka křesťanství a rodiče přihlásili 100 dětí, říkal jsem si, sto na jednoho, to je přesila. Povídali jsme si a zpívali, což pro ně musel být zážitek, protože já normálně zpívám jen v sebeobraně :o). Za dva roky jsme křtili 40 dětí a 2 dospělé. K trvalému jáhenství musí manželka dát souhlas. Ano, moje žena říká, že by se měl každý rok opakovat, pak bych se musel víc snažit doma, abych získal souhlas do příštího roku :o). Cením si na své manželce Vlastě, že má odvahu. Šla do toho se mnou a v té době už mohla tušit, že to nebude legrace. Také jsem si uvědomil, že je dobré rodinu brát i někam jinam než na poutě a vymýšlet pro manželku třeba kino, nejen biblické hodiny :o). Svoji ženu jsem potkal na evangelickém setkání mládeže. Já katolík, ona evangelička. Nepřetahovali jsme jeden druhého na svoji stranu. Viděli jsme, jaká neuvěřitelná bohatství mají obě společenství, každá s důrazem na něco jiného. Evangelíci měli hezká společenství na farách, katolíci zase krásnou liturgii, u evangelíků se mi líbilo, jakou mají znalost Bible a jak ji studují nejen v kostele, ale i doma. Ve Vratislavicích jste se zasloužil o vybudování krásné kaple Vzkříšení, jak vás to napadlo? Ve farnosti jsme se shodli, že nám chybí prostor, kde se můžeme všichni sejít. Hlavně v zimě, kdy je brzy tma a máme nejvíc času, se rozcházíme k domovům, protože v kostele je zima a vytápěná kaple by byla krásná. Když se architekt Vaněček ptal, komu bude kaple zasvěcena, řekl jsem, že to bude kaple Vzkříšení, protože vím, jak mnoho lidí nevěří, že je něco po smrti. A přitom to co se dělo po Vzkříšení, s kým a proč se Ježíš setkal, je pro nás velice důležité. Přemýšlejte o tom, co nám vzkříšený Ježíš chtěl sdělit. Proč myslíte, že je dnes důležité zakládat rodiny? Vidím kolem sebe, jak mnoho lidí žije jen na zkoušku, někteří mají odvahu mít dítě, ale nechtějí svůj vztah potvrdit, bojí se rozhodnutí. Je třeba umět vzít na sebe zodpovědnost, manželství je úžasný dar. Žít ho jen na zkoušku prostě nejde, nemůžu si vzít druhého člověka a vyzkoušet ho jako svetr a za čas říct, že mě někde nesedí nebo by měl mít delší rukávy. Musím toho druhého dobře poznat, nechat si na to prostor. Proto církev chce, abychom si obdarování sexualitou nechali až do manželství. Když se rozhodnu a je to oboustranné, je nutné vstoupit do vztahu na neomezenou dobu, bez podmínek. Máme tendence nechávat si otevřená zadní vrátka, kudy se dá utéct. Uvidím-li otevřená vrátka, šup a už jsem venku. Ale když vrátka nenajdu, jsem nucen hledat důvod, proč ten druhý má se mnou problém a potom společně najít řešení. Máte takové ekumenické soužití. Nepůsobilo vám potíže, že jste každý v jiné církvi? Sám Pán Bůh dává lidi dohromady. My jako církve máme příkaz od Pána, abychom byli jedno, ale bohužel nás to moc nezajímá. Lidé nehledají jak se všichni setkat u jednoho stolu. Každý to své vidí jako to nejdůležitější. Dávejme si pozor na pýchu z toho, že „jsme nejlepší“, že nás je nejvíc, že máme nejdelší tradici. Já říkám, že právě proto bychom my první měli činit pokání, protože to, že se církve rozdělily, je i náš hřích. Pro nás byla velká pomoc, když moje žena dostala povolení od otce biskupa přistupovat ke stolu Páně. Důležitost jáhenské služby První jáhni, diakoni, byli vlastně služebníky u stolu, aby nikdo nebyl opomenut. První mučedník Štěpán byl také jáhen, který byl ukamenován, protože kázal. Brzy poznali, že slovo o Bohu a služba k sobě patří. Jáhen, který má civilní zaměstnání, je uprostřed lidí a vím z vlastní zkušenosti, že naslouchá tomu, co jeho spolupracovníky trápí. Je třeba se nadchnout pro Krista. Je to jako v manželství, musím se cíleně snažit dělat své ženě radost, každý den. Podobně když jsem nadšený pro Krista, je dobré dávat si pozor, aby mi nadšení nevyhaslo, pořád přikládat. Zůstat sám sebou a být k sobě upřímný, ptát se Boha, na co stačím a na co ne. Pro mě bylo složité odejít ze semináře, ale nelituji toho, že jsem šel podle svého svědomí. Jsem jáhen, vím, že budu muset někdy se službou skončit a moc potřebuju někoho, kdo by to po mně převzal. Často se farnosti modlí za kněžské povolání, ale nevím, kolik z nich taky za jáhenské. Myslím, že církev by měla aktivně oslovovat a nečekat, až zájemci přijdou a budou sami žádat o službu. Když apoštolové potřebovali diakonii, rozhlédli se kolem sebe a ukázali na Štěpána, Filipa, Mikuláše a další čtyři muže. Tam, kde je farnost živá, by podle mého názoru mělo být jáhnů několik. Ti by se mohli podílet na jáhenské službě, podle svého obdarování. Museli by samozřejmě mít svoje civilní zaměstnání, ale jak jsem řekl, to je jedině dobře. Medailonek: Datum jáhenského svěcení 25. 8. 1990 Počet let v manželství: 39 Počet dětí a vnoučat: čtyři děti a dvě vnoučata Věk: 62 Vzdělání: teologická fakulta, střední ekonomická škola Oblíbená část Bible: Nový zákon: Markovo evangelium, Starý zákon: Píseň písní Vzkaz čtenářům: Berte ministrování vážně, mějte z něj radost! |
| Pr/Qr: | 1799/0 |
|
Archivní článek