|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 7/2006 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazánky |
| Autor: | jáhen Josef Janšta |
| Název: | Se svatým Kryštofem |
| Článek: | Blíží se prázdniny a dvanáctiletý Jirka denně opakuje: „Mami, já už se strašně těším na tábor. Já to nevydržím.“ Sešpulí přitom svoje široké rty a posune nos až k pichlavým očím. „Přestaň, vypadáš jako žabák,“ napomíná ho maminka a zároveň ho uklidňuje: „Ale vydržíš to. Vždyť už je to za měsíc…“ Později: „Už jenom za dva týdny…“ Pak: „Už za týden…“ Nakonec: „Už za dva dny…“ Za dva dny skutečně tábor začíná, ale bez Jirky. Má angínu a brečí. Maminka ho utěšuje: „Uzdravíš se a pan farář tě na tábor zaveze. Pojede tam za týden sloužit mši svatou.“ A tak se Jirka zase těší, i když často vydatně prší. Pan farář přemýšlí: „Neměl bych nikam jezdit. Bude to tam hrozně klouzat. Ale copak to mohu Jirkovi udělat?“ A tak vyjíždějí. „Za dvě hodiny budu ve stanu,“ jásá Jirka, ale pan farář podotkne: „Jen abychom se tam dostali. Snad to se svatým Kryštofem zvládneme.“ Jirka si takové pochybnosti nepřipouští až do chvíle, kdy vjíždějí na polní cestu a auto začíná „tančit" na měkkém povrchu. Ještě horší je to při stoupání na okraji lesa. Kola se protáčejí, až vůz zůstává nehybně stát. „Svatý Kryštofe, pomoz nám,“ zaúpí kněz. „Přidejte plyn!“ radí Jirka. „Zahrabeme se a nevytáhne nás odtud ani autojeřáb. Musíme se vrátit.“ „Dojdu tam pěšky,“ vzdoruje Jirka. „Nedojdeš tam, je to ještě pět kilometrů.“ „Dojdu,“ vzkřikne Jirka a vylézá z auta, kde mu však chlad a déšť chladí rozpálenou hlavu. „Svatý Kryštofe,“ zaprosí a představuje si toho svatého siláka, jak ho nese i s ruksakem a spacákem na ramenou… Až do tábora… Také pan farář vylézá z auta a nakukuje do lesa. „Mám nápad,“ řekne a pokračuje: „Tam jsou větve z poražených stromů. Budeš je házet pod kola a vyškrábeme se tak nahoru.“ Je to dřina, ale Jirka vytrvá. Auto se tak po metrech posouvá nahoru. A když konečně stane na vrcholu stoupání, pan farář si uleví: „Teď už to půjde dobře až do tábora.“ Se zabláceným autem dojíždějí oba cestovatelé do cíle cesty. „Hurá, hurá!“ vítají je děti i vedoucí. Ve stejně radostném duchu se nese i celá mše svatá. V závěru kněz oznamuje: „Přivezli jsem vám změnu počasí. Podle předpovědi bude od zítřka svítit sluníčko.“ „Hurá, hurá!“ zazní táborem, v jehož středu je zasazen kříž. Ve jménu Ježíše a pod ochranou sv. Kryštofa se tu děje všechno. A dětem i vedoucím je tady dobře. |
| Pr/Qr: | 1558/0 |
|
Archivní článek