Jsi 1370891. návštěvník.
Tento den 409.
|
|
Svátek |
Dnes má svátek
Svatoslav.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.
|
|
Doporučujeme |
|
|
|
 Archivní článek
| Tarsicius: | 7/2006 | | Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky | | Autor: | otec Marek Miškovský | | Název: | Plnost uvnitř | | Článek: | Zplna plic vdechuji nádheru prázdnin. Nechci ani okamžik tohoto nádherného času ztratit. Nejradši bych se vznesl až do oblak… A hele! Támhle se vznáší balón, a za ním druhý, třetí a desátý. To je nádhera! Krátký zážeh hořáku a balón stoupá rychleji. Blíž slunci, blíž nebi… Vzduch v balónu, vzduch kolem balónu – jen rozdíl teploty. Plášť drží teplo, a je odměněn stoupáním. Snad se jednou i já budu moci postavit do takového balónu a vystoupím nad zemi.
Taková duše je asi něco podobného (to je ale směšné přirovnání :-)). Vlastně je něčím (fyzikové nechť laskavě prominou a teologové ať zamhouří obě oči) – jako vzduch – pro naše smysly neuchopitelným, a přece může táhnout nás, naše tělo vzhůru k nebi, Slunci všech sluncí – k Bohu. Čím to je, že duchová (nehmotná) podstata může vytáhnout nás, těžké, přízemní tvory tak vysoko – až k Bohu? Jako v balónu: musí být prohřátá láskou Boží (milostí), dechem Ducha Svatého. Nádhera!
Balóny se pohupují oblohou, vítr je pomalu odnáší do dáli. Slunce se sklání k večeru a některé z balónů klesají k zemi. Ono nechat se unášet do noci není příliš bezpečné, a také plynu v hořácích není nekonečně. Škoda.
Tak si říkám, že všechno krásné na zemi se jednou skončí. Ale moc bych chtěl, aby má duše stoupala stále vzhůru, mimo dosah noci, blíž slunci – Kristu Pánu, který prozáří každou temnotu a bude žhavější než nejsilnější hořák, takže mě vtáhne do sebe, do nebe, do štěstí, které je větší než nejkrásnější chvilka v balónu nad naší krásnou zemí. Naplň mě, Pane, svým Duchem, ať s nohama na zemi poznávám tvou krásu v nebi a vše, co o prázdninách poznávám, pozvedá mou duši k tobě! | | Pr/Qr: | 1510/0 |
|
|
