|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 7/2006 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Tomáš Chlouba |
| Název: | Nebojte se stavět dům života na Kristu |
| Článek: | Ve dnech 25. - 28. 5. navštívil papež Benedikt XVI. Polsko. Mezi tisíci mladými poutníky bylo i pět českých ministrantů. Zpět do České republiky se nevraceli s prázdnou. Dovezli si spoustu zážitků i radosti ze slov nástupce svatého Petra. Pátečního večera tedy pět mladých z Jablonce nad Nisou vyrazilo na cestu. K hranici s Polskem to není daleko, takže jsme se nestihli ani pořádně rozkoukat a už jsme vytahovali své občanky. Během šestihodinové cesty jsme měli příležitost poznat, že v Polsku jsou větší a zákeřnější komáři než u nás, a také poděkovat našemu Pánu za příležitost setkat se právě s novým papežem. Přestože jsme do Krakova dorazili v pozdních hodinách, byli jsme vřele přivítáni řádovými sestrami, které nás ubytovaly v budově přilehlé klášteru. Osvětim - místo bolesti a oběti Ráno jsme se zúčastnili bohoslužby a získali tak spoustu sil do nadcházejícího dne. Čekala nás Osvětim. Navštívili jsme koncentrační tábor Auschwitz a poté i vyhlazovací tábor Birkenau. Po průchodu branou s nápisem Arbeit macht frei („práce osvobozuje“) se nám naskytl pohled na budovy koncentračního tábora, ve kterých se odehrávala jedna z nejhorších kapitol v dějinách lidstva. Koncentrační tábor je nyní muzeum, které připomíná hrůzy druhé světové války. Budovy, ve kterých tehdy tpěli vězni, nyní odhalují, co všechno se v koncentračních táborech za války dělo. U bloku 11 jsme si připomněli smrt sv. Maxmiliána Kolbe, kněze, který obětoval svůj život za jiného vězně. Setkání na krakovských pláních Po návratu z Osvětimi nás čekalo odpolední setkání s papežem v Krakově. Mladých se ten večer sešlo několik set tisíc, takže jsme se nedostali příliš do centra dění. Ale i tak byla atmosféra setkání velmi příjemná a přátelská. Dokonce jsme kdesi v dáli spatřili vlající českou vlajku. Po čtení z Matoušova evangelia začal papež svou promluvu o muži, který postavil svůj dům na skále (srov. Mt 7, 24-27). Mezi jeho první slova patřila také věta z Matoušova evangelia „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18, 20). Papež nás povzbudil, že v srdci každého z nás je touha po takovém domě na skále a že se nemáme bránit touze po tomto domě - místě, kam se můžeme vždy navrátit a kde vládne láska a porozumění. Ten dům je sám náš život. A tak se snažme stavět ten dům našeho života z lásky a pravdy a nenechme se zastrašit nezdary, protože náš nebeský Otec je vždycky s námi a pomůže nám. Papež Benedikt se ptá: „Jak máme stavět ten dům jménem život? Ježíš nám říká, že ho máme stavět na skále. Ale co je ta skála? Tou skalou je sám Ježíš. Pokud se budeme řídit jeho slovem, stavíme svůj dům, svůj život na skále.“ „Stavět na skále a na Kristu,“ říká dále Benedikt, „znamená stavět na Někom, kdo nás zná lépe, než my sami známe sebe, a nesmírně nás miluje. Znamená to stavět s Někým, kdo je vždy věrný, i když naše víra kolísá. Znamená to stavět s Někým, kdo nás neodsuzuje a říká: „Jdi a už nehřeš“ (Jan 8,11). Stavět s Ním znamená založit všechny naše cíle, touhy, sny i plány na jeho vůli. Nemáme se tedy bát naklonit se ke Kristu a stavět svůj život na něm, protože kdo vloží svůj život do jeho rukou, nemůže nikdy padnout.“ Nebojme se! „Nebojme se tedy, když se na cestě k Němu a při stavbě našeho domu setkáme s nedostatkem víry. Silná víra musí vydržet všechny zkoušky. Živá víra musí stále růst. Kristus nám neříká, že nepřijdou pohromy. Naopak, musíme si být vědomi toho, že přijdou. Stavět na skále totiž znamená být si vědomi toho, že vždycky tu je Někdo, na koho se můžeme spolehnout. Znamená to stavět s rozumem, nestavět na písku, když můžeme stavět na skále.“ Benedikt XVI. v závěru dodal: „Nebojte se být moudří! Nebojte se stavět svůj život na skále!“ Ježíš řekl Petrovi: „A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou“ (Mt 16,18). A tak nám Benedikt říká: „Nebojte se budovat svůj život na církvi a s církví. Protože ani Petr, který se na nás dívá z nebes, ani Petr, který stojí před vámi, ani žádný budoucí Petr vám nikdy nebude bránit ve stavbě domu na skále.“ Nakonec nám dodal slova útěchy: „Strach ze selhání může zmařit i ty nejkrásnější sny, může zastavit naši vůli a přesvědčit nás, že dům na skále je jen dětská představa a ne plán pro život. A proto společně s Ježíšem řekněme tomuto strachu: „Dům, který byl postaven na skále nemůže padnout,“ a společně se svatým Petrem: „Kdo v něj věří, nebude zahanben.“ Jeho slova vyvolala bouřlivý potlesk. Spolu s polskými mladými jsme pak radostně zpívali „Nebojte se“. Po nedělní bohoslužbě se Svatým otcem jsme se rozloučili s Krakovem a vydali se na zpáteční cestu. Zážitky z cesty nám určitě zůstanou v srdcích stejně jako slova Benedikta XVI.: „Nebojte se stavět svůj život na skále.“ A tak ani vy se nebojte, a pokud budete mít příležitost setkat se v tak velkém společenství s papežem, rozhodně tak učiňte. Za jablonecké ministranty vás zdraví Tomáš Chlouba ---RAMEČEK Nezapomeňte na Jana Pavla II. Při nedělní bohoslužbě s Benediktem XVI. se v Krakově shromáždilo více než jeden milion lidí ze všech končin světa. V kázání položil papež otázku z evangelia: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi?“ (Sk 1,11). Pokračoval slovy, že tu jsme proto, že nás sem poslal náš Stvořitel. A hledíme k nebi proto, že hledáme odpověď na záhadu Boží existence. Poté také připomněl, že Krakov byl městem Jana Pavla II. Proto nesmíme zapomínat na odkaz Jana Pavla II., protože on dal světu víru, naději a lásku. Máme tedy i my pokračovat v jeho odkazu a hlásat víru národům, zvláště nyní, když on už s námi není. V závěru vyslovil krásné přání setkat se s každým osobně a lítost nad tím, že to není možné. Homilii následně zakončil slovy: „Zůstaňte stálí ve víře! Zůstaňte stálí v naději! Zůstaňte stálí v lásce! Amen.“ |
| Pr/Qr: | 1686/0 |
|
Archivní článek