|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 6/2009 |
| Rubrika: | Téma |
| Autor: | Štěpán Pospíšil |
| Název: | Nezbeda je plnoletý |
| Článek: | Kdo by ho neznal. Klučina s kšiltovkou či trempským kloboukem ve věku asi deseti let. Deset let? Omyl, přátelé, Nezbedovi je už osmnáct! Podobně jako Hurvínek bavil už naše dědečky, Nezbedu klidně mohli číst už rodiče mnohého z nás. Oslavit Nezbedovu plnoletost jsem se vydal přímo do Zlína za jeho tvůrci. Vítězslav Koutník a Leoš Hrdlička mi nad hromádkou časopisů připravili pěkné vzpomínání. Otevírám dveře malé útulné redakce a hned je poznat, že Nezbeda není žádný mladík. Na zdi visí veliká deska a na ni se smějí obálky všech dosud vyšlých čísel. A řeknu vám, není jich právě málo! Vždyť počet nezbedných čísel se pomalu, ale jistě blíží k dvěma stům. I přes tolik čísel jsou oba hlavní tvůrci časopisu stále mladí, tedy alespoň se tak cítí. „Není tomu však vždycky,“ směje se Leoš Hrdlička, který má kromě redaktorství v náplni práce sazbu a vše, co souvisí s technikou. „Loni do zlínské farnosti sv. Filipa a Jakuba přišel nový kaplan. Když jsme se představovali a já jsem dodal, že jsem polovina Nezbedy, řekl mi, že na Nezbedovi vyrostl. V tu chvíli jsem zestárl alespoň o deset let.“ Jak to všechno začalo Začátek dobrodružství s názvem Nezbeda sahá do konce minulého století, kdy tehdejší olomoucký biskup Jan Graubner v roce 1991 oslovil salesiánského spolupracovníka Josefa Janotu s přáním, aby vytvořil časopis pro děti. Josefov si přizval ke spolupráci dalšího salesiánského spolupracovníka Vítězslava Koutníka, který je současný šéfredaktor a autor mnoha kreseb v časopise. Nulté číslo Nezbedy vzniklo v takovéto spolupráci u Janotů v obýváku. „Dali jsme s Joem (tak jsme Josefovi říkali) v práci výpověď a stali se redaktory Nezbedy na plný úvazek,“ vzpomíná šéfredaktor Víťa Koutník a v očích mu stále svítí nezbedné nadšení jako tehdy před osmnácti lety. Krátce potom jsme přibrali věrného kolegu Leoše a po dvou letech, kdy Joe přenechal šéfredaktorskou židli mě, jsme v redakci zůstali až dosud sami.“ Josef Janota však na Nezbedu nezanevřel. Stal se jeho „manažérem“ a hlavním spolupracovníkem. Je to především jeho zásluha , že se Nezbeda rychle rozšířil po celé republice. Zároveň vybudoval první síť spolupracovníků a dopisovatelů, zajišťoval kontakty a sháněl finanční prostředky. Na podzim roku 2000 tragicky zahynul a jeho místo v Nezbedovi zůstalo od té doby prázdné. Nuda nebo zábava? „Mnoho lidí nám pokládá otázku, zda nás to po tak dlouhé době ještě baví,“ vkládá se do rozhovoru Leoš. „Myslím, že se na tom s Víťou shodneme, baví. I přes to, že již několik let zdánlivě žijeme ve stereotypech – uzávěrka, distribuce, předplatné, shánění prostředků, dopisovatelé apod. – přichází mnoho nových podnětů a další spolupracovníci.“ Jak se dělá Nezbeda Nezbeda je časopis jako každý jiný. K obvyklým redakčním pracím – obsah a úprava časopisu – patří mnoho dalších činností, které v jiných vydavatelstvích časopisů – koneckonců i Tarsicia – zastávají různí lidé. U Nezbedy je zajímavé to, že tam většinu dřiny, aby se časopis včas dostal ke svým malým čtenářům, udělá buď Víťa nebo Leoš. „Postupem času, v rámci úspory nákladů, jsme na sebe převzali i práce, ke kterým patří rozsáhlá korespondence, sazba a grafická úprava v DTP pracovišti, evidence předplatitelů, distribuce, účetnictví... Snad jenom tiskárnu nemáme vlastní. Při takovéto činnosti se jen velmi těžko odděluje volno od pracovní doby nebo rodina od Nezbedy,“ vysvětlují věčně mladí nadšenci a popisují, jaké to u nich doma je vždy na konci měsíce, kdy je s celými rodinami třeba zabalit 7000 časopisů a odvézt je na poštu. Nezbedu nečtu, mám Tarsicia! Stále se tu a tam objeví názor, že Nezbeda je konkurencí Tarsiciovi a naopak. V redakci Tarsicia se tomu smějeme, protože to tak nejen necítíme, ale myslíme si, že se oba časopisy mohou vhodně doplnit. „No jistě,“ souhlasí šéfredaktor Nezbedy. „Každý se zaměřujeme na trochu jinou skupinu čtenářů. Podobně, jako holčičí křesťanský časopis IN! doporučujeme těm slečnám, které se už na Nezbedu cítí příliš dospělé, Tarsicia mohou číst i naši odrostlí čtenáři. Nejlepší však je číst oba časopisy současně, každý má něco do sebe a vzájemně se pěkně doplňují.“ Starší bácha pro mladší sestru Z redakce odjíždím s radostí z toho, že Tarsicius má v Nezbedovi super staršího bráchu. Přestože je mezi našimi redakcemi na opačných koncích naší republiky téměř 300 kilometrů, je dobře vidět, že jsme si blízko. Věřím, že o Nezbedovi nepíšeme naposledy a už se těším, jak vám v některém z dalších čísel představíme v rubrice o životním povolání rodiny našich kamarádů z Nezbedy. Zatím je můžete poznávat právě časopisu, který vydávají. Kdo ho ještě nezná, může to rychle napravit objednávkou na jejich webu www.volny.cz/nezbeda.zlin. |
| Pr/Qr: | 1350/0 |
|
Archivní článek