|
|||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 9/2013 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky |
| Autor: | Zdeněk Drštka |
| Název: | Zas konec léta, zas je blízko vínu… |
| Článek: | …napsal kdysi můj nejoblíbenější básník Jan Skácel. Ani vám nejspíše neuniklo, že právě teď, v takzvaném babím létě se koná sklizeň vinných hroznů, takřečené vinobraní. Tedy alespoň já coby Jihomoravan to vím velmi dobře. Pojďme si tedy chvíli povídat o vínu. Ne, nechci vás nabádat k alkoholismu. Chci mluvit o tom, jaké bohatství symbolů se v tomto nápoji skrývá. Jedním z nich je – podobně jako u chleba – sjednocení, jednota. Pokud byste někdy pracovali na vinohradě, překvapilo by vás, kolik těch maličkých kuliček, kolik hroznů je potřeba sklidit, aby se z nich víno vylisovalo v žádaném množství. A když už je řeč o lisování, můžeme tu vidět další inspiraci: jako se hrozny musí lisovat pod tlakem, aby vydaly šťávu, tak také my někdy musíme snášet tlak, hrozby i utrpení, aby se ukázalo, co je v nás dobrého. A možná jste už sami poznali, že skutečně dobrý člověk se nejlépe pozná v ožehavých situacích. Víno – biblický nápoj Vskutku, málokterému nápoji je v Písmu věnována taková pozornost. Prochází s námi – nebo spíše protéká – stránkami Starého i Nového zákona. Najdeme je i v životě Krista Pána, a to v klíčových okamžicích: na začátku veřejného působení a na jeho konci. Onen začátek, to je samozřejmě svatba v Káně v Galileji. Určitě byste mi byli schopni napovědět, co se tu stalo: Ježíš proměnil vodu ve víno a zachránil tak jednu rodinu před trapasem, hosty před zklamáním a všechny přítomné před smutným koncem oslav. Víno je totiž symbolem radosti, jak se o něm dočteme v Písmu: „Dáváš víno k radosti lidského srdce,“ velebí Hospodina autor jednoho z žalmů (Žl 104, 15). Dnes už nám to nejspíše ani nepřijde, ale ve starověkém Izraeli, ve Svaté zemi Kristových časů bylo víno naprosto běžným nápojem – tak jako jsou pro nás nejrůznější šťávy a sodovky (v Čechách se jim prý říká limonády). Je pravda, že se tenkrát víno pilo ředěné, smíchané s vodou. Pít víno čisté, bez vody, to se pokládalo za barbarství a neslušnost – to dělali jen největší opilci. Nejspíše právě odtud pochází zvyk, který se stal při liturgii pravidlem: jáhen nebo kněz přilévá do kalicha s vínem trošičku vody. Modlitba, kterou přitom říká, pro nás také může být vodítkem k objevení další symboliky: „Jako se tato voda spojuje s vínem, tak ať jsme spojeni s božstvím věčného Slova, spojeného s naším lidstvím.“ Co se tím chce říci? Je to na prvním místě připomínka faktu, že se Bůh stal člověkem. Syn, druhá osoba Trojice, přijal lidství, tedy to, co dělá člověka člověkem, v Ježíši Kristu. A tento fakt, toto spojení nebes a země, Tvůrce se stvořením, Boha s člověkem je pro nás výzvou, abychom se co nejvíce stávali podobnými Ježíši Kristu, nakolik nás s ním naše společné lidství pojí. Protože ve spojení s Kristem se člověk stává opravdu člověkem podle Božího plánu, k Božímu obrazu a podobě. V čem to víno máme? Už jsme se zmínili, že je naléváme do kalicha, tedy do zvláštního, velkého, ozdobného poháru. Takový pohár – a ostatně i takové pojmenování – se jinde než při slavení eucharistie, pokud vím, neužívá. Nicméně v Písmu je citován docela často. „Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově?“ ptá se apoštol Pavel korintských křesťanů (1 Kor 10, 16). Původně, ve starozákonním chápání, to byl kalich s vínem, nad nímž se pronášela modlitba požehnání – dobrořečení Bohu a díkůvzdání za víno. My je dnes můžeme chápat také jako kalich, skrze nějž se nám dostává požehnání a milost od Boha, a to skrze Kristovu krev. Žalmista také vyznává: „Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo.“ (Žl 116, 13). Co Starý zákon teprve tušil, to se nám dnes stává naprostou skutečností přímo před našima očima. Kristovo tělo a krev, které přijímáme v eucharistii, jsou pro nás opravdu účinným znamením záchrany, vykoupení, věčného života. A dalším významem kalicha s Kristovou krví je nová, věčná a neporušitelná smlouva, kterou Bůh uzavřel s člověkem. Sv. Pavel uvádí Kristova slova při ustanovení eucharistie doslova v tomto znění: „Tento kalich je nová smlouva v mé krvi“ (1 Kor 11, 25). Starozákonní smlouvy mezi člověkem a Bohem se totiž potvrzovaly prolitím krve – obětováním nějakého zvířete, nejčastěji ovce, beránka, krávy nebo telete. Zde je to krev Ježíše Krista, skutečného Božího Syna, která se prolévá na potvrzení svazku Boha s člověkem. A tak se opět vracíme k tomu, co jsme si řekli na počátku: víno je symbolem jednoty a společenství. Zkusme na to vzpomenout, až je budeme mít před očima – ať už při eucharistickém slavení nebo u úplně obyčejného stolu. A jednou snad – až budete velcí a dospělí – také ochutnáte a připijete; třeba i na mne. Tak na zdraví! |
| Pr/Qr: | 1435/0 |
|
Archivní článek