TOPlist
říjnové číslo



Jsi 696232. návštěvník.
Tento den 72.

Další číslo
7. číslo
Tarsicia vyjde
přibližně za
13 dnů !!!

Král kvízů
Uzávěrka
161.kola (červen)
je 1.7.2019

Naše ikona

Svátek
Dnes má svátek
Květa.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
www.in.cz

www.signaly.cz


Archivní článek

Tarsicius:1/2014
Rubrika:Hurá za ním
Autor:Štěpán Smolen
Název:Poslední místo
Článek:Roku 1858 se v jedné štrasburské rodině narodí obyčejné dítě a – jak se na šlechtice patří - dostane dlouhé jméno: Charles Eugène de Foucauld de Pontbriand. Říkejme mu však Karel. Vypadá sice běžně, ale tohle nemluvně bude postupně sirotkem, studentem, pijákem, smilníkem, vojákem, falešným rabínem, cestovatelem, objevitelem, spisovatelem, nositelem medaile Geografické společnosti, mnichem v přísném klášteře, mnichem v ještě přísnějším klášteře, poustevníkem, zahradníkem, sluhou, knězem, zakladatelem řádu (který nemá žádné členy), misionářem (který nikoho neobrátí), bojovníkem proti otroctví, nomádem, překladatelem Bible do jazyka pouštních kmenů, přítelem všech a obětí loupežného přepadení. Na jeden krátký lidský život je toho dost a na jednu stránku v časopise až příliš. Budeme tedy struční a to, co říct nestihneme, zodpoví přítel Google.

S Karlem to začne neslavně. V šesti letech osiří. Vyrůstá pak u dědečka, který ho záhy pošle do vojenské školy a zemře. Ne právě zbožný Karel ví, jak nemalé dědictví využít. Do deníku si píše: „Dlouho spím. Mnoho jím. Málo myslím.“ Pořádá bujaré pitky, lehké ženy se na jeho pokoji střídají jedna za druhou a přátelé mu přezdívají „hrubián Foucauld“.
Mezi osmdesáti sedmi kadety vystuduje s osmdesátým sedmým nejlepším prospěchem a stane se důstojníkem. Pošlou ho na Saharu. Život v alžírských a tuniských kasárnách ho nudí, a přece právě zde se cosi v jeho srdci hne. Horlivost zdejších muslimů srovnává se svým bezcílným přežíváním. Chce teď vykonat něco velkého. Požádá o uvolnění z armády a vydá se v přestrojení za rabína do Maroka, které je Evropanům zapovězené a kde by mu při odhalení hrozila smrt. Ujde 3000 kilometrů neznámou zemí, napíše o tom knihu a rázem se proslaví.
Ale nad potleskem jen pokrčí rameny. V očích chudých na Sahaře zahlédl oheň skutečné víry a ten ho teď přitahuje mnohem víc než vyprázdněné pohledy přejedených. Karel teď v Paříži nechodí na večírky, ale do kostela. Hodiny tam sedává a opakuje: „Bože, pokud jsi, dej, ať tě poznám.“ A odpověď na sebe nedá čekat.
Dar víry v něm probudí člověka, který nechce žít, než pro Ježíše. Vstoupí do kláštera, jednoho z nejpřísnějších. Ale ani pokání u trapistů mu nestačí. Cítí se volán k větší prostotě, v jaké žil Pán třicet let vskrytu, než začal kázat zástupům. Touha po posledním místě ho přivede až do Nazaretu. Pracuje tu jako sluha u klarisek za kousek chleba denně. Jenže ani tohle místo není nejposlednější.
Již jako kněz se tedy vydá do Béni Abbès, do oázy v alžírské poušti, kde žijí lidé světem zapomenutí. Přicházejí za ním. On přes den mluví s nimi, v noci s Hospodinem. Stane se, že jedním z kolemjdoucích je i biskup celé Sahary. Vypráví bratru Karlovi o národu Tuaregů, tisíce kilometrů na jih, v samém srdci pouště. Jen neví o knězi, kterého by k nim mohl poslat. Tedy nevěděl, dokud nepotkal Karla. Ten se zvedne a jde – zas trochu blíž poslednímu místu. Nepřichází jako kazatel, ale jako přítel. Teprve, když se ho ptají „Proč jsi tak dobrý?“, odpovídá: „Protože jsem služebníkem někoho, kdo je mnohem lepší než já.“ Zůstává mnichem, dál tráví hodiny v modlitbě, ale zároveň má pro všechny dveře otevřené.
Dvanáct let zůstane v kapli, kterou postavil, jediným knězem i věřícím. Nikdo se neobrátí. Nepřijdou ani bratři, aby se stali členy komunity, pro kterou napsal řeholní pravidla. Je sám. Když ho koncem roku 1916 zastřelí příslušníci loupeživé bandy, zdá se, že jeho život nepřinesl plody. Postavil prázdný kostel, založil prázdný klášter. Pro koho? K čemu?
Ale zrno, které padne do země a zemře, nezůstane samo. Příběh bratra Karla se dostane do Francie a záhy jako zázrakem vyrůstají komunity malých bratří a sester, které se hlásí k jeho odkazu a chtějí celým svým životem hlásat evangelium na posledním místě. Dnes jsou jich už zástupy.
Karel de Foucauld byl roku 2005 prohlášen papežem Benediktem XVI. za blahoslaveného.
Pr/Qr:271/0

Zbývá do:

Aktualizace

Za poslední 2 měsíce nejsou žádné
aktualizace stránek.


Anketa 18.09.2014
Časopis plný fotopříběhů a komiksů
Zakoupili byste si časopis, který bychom vydali a byli by tam některé naše fotopříběhy a komiksy, které jsme v minulosti vydali?
Určitě ano
[hlasů: 221]
Určitě ne
[hlasů: 18]
Nevím
[hlasů: 34]
Záleželo by na ceně
[hlasů: 43]

Anketa 21.02.2012
Ahoj návštěvníku těchto stránek. Jsi:
Ministrant do 10 let
[hlasů: 100]
Ministrant do 15 let
[hlasů: 253]
Ministrant do 20 let
[hlasů: 173]
Ministrant starší 20 let
[hlasů: 147]
Bývalý ministrant.
[hlasů: 88]
Nikdy jsem neministroval.
[hlasů: 68]
Jsem dívka.
[hlasů: 183]
Jsem nevěřící člověk.
[hlasů: 64]

Kniha hostů
Jan Lukeš - redakce
nám nechal vzkaz
jako poslední ze dne 27.8.2014, 20:22
Děkujeme za-
důvěru.-
Čísla jsme-
rádi-
poslali./> /> Požehnané-
dny!
/> Za redakci-
Jan Lukeš,-
redaktor


Starší novinky
25.10.2017, 13:09
Listopadové číslo je už v tiskárně, můžete se těšit. Dozvíte se spoustu zajímavostí z televize NOE. Pokud vás lákají zvláště drony a jiná moderní technika, budete jistě nadšení.
25.4.2017, 14:33
Možná si říkáš, jak to u nás v redakci Tarsicia vůbec funguje. Kdo vymýšlí všechny články a témata? Můžeš to být i ty, když nám odpovíš na pár otázek na adrese