TOPlist
říjnové číslo



Jsi 696103. návštěvník.
Tento den 84.

Další číslo
7. číslo
Tarsicia vyjde
přibližně za
14 dnů !!!

Král kvízů
Uzávěrka
161.kola (červen)
je 1.7.2019

Naše ikona

Svátek
Dnes má svátek
Leoš.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
www.in.cz

www.signaly.cz


Archivní článek

Tarsicius:3/2015
Rubrika:Hurá za ním
Autor:Štěpán Smolen
Název:Sen svatého Bruna
Článek:Daleko od lidských očí, ve skrytosti horských údolí má církev své elitní jednotky. Bez těchto agentů vycvičených v bojovém umění modlitby by ztratili sílu i ti, kdo stojí v předních liniích: misionáři povolaní hlásat evangelium slovem a mučedníci vyvolení k tomu, aby zvěstovali Krista věrností před hlavněmi pušek. Kdo jsou tito Boží bojovníci, kteří zápasem o svatost vyprošují požehnání pro svět?
Nesou jméno kartuziáni a mluvívá se o nich jako o těch nejpřísnějších z přísných. Jsou na sebe tvrdí, zůstávají sami ve svých celách, ústa otvírají pouze k modlitbě a jinak mlčí. Málo jedí a uprostřed noci – v době, kdy většina lidstva spí a kdy se leckteří oddávají opilství a prostopášnostem – tito mniši vstávají, aby zpěvem v kostele vzdávali Bohu chválu.

Jak hrozný život, řeknete, ale kartuziáni – a to už existují víc než devět století – si na něj nikdy nestěžovali. Bránili se jen tehdy, když jim chtěl někdo jejich drsná pravidla zmírnit. Papež Urban V. se ve 14. století nad nebohými mnichy ustrnul a rozhodl se, že jim zruší pravidlo o postu od masa. Dotčení kartuziáni k němu však vyslali pěší protestní delegaci složenou ze sedmadvaceti poustevníků: nejmladšímu z nich bylo osmdesát osm let, nejstaršímu devadesát pět. Papež hned od nápadu upustil a mniši žili dál, jak měli ve zvyku od počátku až dodnes.
O tomto řádu se říká, že nikdy nemusel být reformován, protože nikdy nebyl deformován. Zatímco jiné komunity časem zvlažněly a potřebovaly obnovitele, kartuziáni zůstali vždy věrní prvotnímu ideálu. Nikdy jich nebylo mnoho, ale nikdy také nevymřeli. V každé generaci si Bůh povolal hrstku těch, kdo byli ochotni stát se skrytou obětí. A v každé generaci se našlo mnoho těch, kdo nad tím podivným mnišským sebemrskačstvím kroutili hlavou. Ale kartuzián si z toho nepochopení pranic nedělal a modlil se dál.
Můžeme se ptát, kde se tihle podivíni vlastně vzali a jaký to šílenec stál u jejich zrodu. Ten pán se jmenoval Bruno a narodil se v Kolíně nad Rýnem kolem roku 1030. Dlouho pak žil život nevzrušivý: nejprve léta v Remeši studoval a potom další léta v Remeši učil. Před jeho tabulí se vystřídaly stovky žáků, kteří si všichni vrněli nad tím, jak mu to učení jde. Přeli se jen o to, čím vyniká víc: zda moudrou hlavou anebo dobrým srdcem. Za roky své služby vychoval spoustu opatů, několik biskupů a dokonce i jednoho budoucího papeže.
Mnozí někdejší žáčkové, jejichž lebky byly později obtěžkány mitrami a tiárami, prosili Bruna, aby jim byl rádcem. Ale v učitelově nitru léta klíčil jiný sen – sen o samotě s Bohem, o ustavičné modlitbě, kterou lze pro druhé vykonat víc než horečnatou službou. K čemu je potlesk vděčných žáků, když rozptýlené srdce zatím bloudí daleko od Pána?
Teprve jako padesátiletý – když už se zdálo, že biskupské hodnosti neunikne – mohl svůj plán uskutečnit. Shromáždil kolem sebe šestero druhů a odebral se do stinného údolí v alpském masivu Chartreuse. „Co dědek blázní?“ říkali si kolegové. Ale Bruno věděl, že v samotě, do které odchází, na něj čeká Pán. Uprostřed světa, kde někteří nechtějí Boha vůbec a někteří jen tak trochu, se rozhodl být tím, kdo ho bude chtít zcela a kromě něj už nic. Nikdy nebyl šťastnější.
Pak se však ozval hlas z Říma. Brunův žák se stal papežem a chtěl poustevníka za poradce. Učitel poslechl studenta a šel. Pár let pak Urbanovi II. radil v záležitostech velkého světa. Bezchybně plnil každý úkol, a přece se papeži zdálo, že skrývá nějaký žal. Nakonec mu to nedalo a zeptal se: „Co je Ti, Bruno, co si ještě žádáš? Vždyť stojíš u kormidla církve a můžeš ji vést k Pánu blíž.“ Ale Bruno mlčel. Nikdy nechtěl být kormidelník. Raději by jako skrytý prosebník volal k Bohu, aby dal církvi vítr Ducha Svatého, bez nějž se plavidlo nepohne ani o píď. Mlčky tam stál a zpříma na papeže hleděl, až nakonec Urban odvrátil oči a s bolestí, že ztrácí nejlepšího rádce, řekl: „Jdi. Jdi, kam Tě Bůh volá, a už se nevracej.“
Pr/Qr:227/0

Zbývá do:

Aktualizace

Za poslední 2 měsíce nejsou žádné
aktualizace stránek.


Anketa 18.09.2014
Časopis plný fotopříběhů a komiksů
Zakoupili byste si časopis, který bychom vydali a byli by tam některé naše fotopříběhy a komiksy, které jsme v minulosti vydali?
Určitě ano
[hlasů: 221]
Určitě ne
[hlasů: 18]
Nevím
[hlasů: 34]
Záleželo by na ceně
[hlasů: 43]

Anketa 21.02.2012
Ahoj návštěvníku těchto stránek. Jsi:
Ministrant do 10 let
[hlasů: 100]
Ministrant do 15 let
[hlasů: 253]
Ministrant do 20 let
[hlasů: 173]
Ministrant starší 20 let
[hlasů: 147]
Bývalý ministrant.
[hlasů: 88]
Nikdy jsem neministroval.
[hlasů: 68]
Jsem dívka.
[hlasů: 183]
Jsem nevěřící člověk.
[hlasů: 64]

Kniha hostů
Jan Lukeš - redakce
nám nechal vzkaz
jako poslední ze dne 27.8.2014, 20:22
Děkujeme za-
důvěru.-
Čísla jsme-
rádi-
poslali./> /> Požehnané-
dny!
/> Za redakci-
Jan Lukeš,-
redaktor


Starší novinky
25.10.2017, 13:09
Listopadové číslo je už v tiskárně, můžete se těšit. Dozvíte se spoustu zajímavostí z televize NOE. Pokud vás lákají zvláště drony a jiná moderní technika, budete jistě nadšení.
25.4.2017, 14:33
Možná si říkáš, jak to u nás v redakci Tarsicia vůbec funguje. Kdo vymýšlí všechny články a témata? Můžeš to být i ty, když nám odpovíš na pár otázek na adrese