TOPlist
lednové číslo



Jsi 783340. návštěvník.
Tento den 154.

Další číslo
12. číslo
Tarsicia už vy‘lo!

Král kvízů
Už je po uzávěrce 162. kola (červenec - srpen)

Naše ikona

Svátek
Dnes má svátek
Jitka.
Redakce Tarsicia
blahopřeje.

Doporučujeme
www.in.cz

www.signaly.cz


Archivní článek

Tarsicius:4/2017
Rubrika:Moje cesta ke kněžství
Autor:Helena Filcíková
Název:Elektrotechnik, který nabíjí
Článek:Otec Vladimír Slámečka vystudoval elektrotechniku na ČVUT v Praze Dejvicích, kde pak učil všemožné technické předměty, a když se stal knězem, stal se i duchovním průvodcem studentů. Zdá se vám to nezvyklé? Taky, že je, tak čtěte.

Zaujala nás ta elektrotechnika spojená s kněžstvím, jak jste k tomu přišel?
Hodně kněží vystudovalo nějakou běžnou profesi; v tom nejsem sám. Co se kněžství týče, jsem od roku 1988 dominikánským terciářem, jak se dřív říkalo. S otcem Dominikem Dukou jsme za socialismu plánovali moji formaci, abych se mohl stát dominikánským knězem. Pak přišel rok 1989 a kvůli nemocné mamince jsem nemohl jít do kláštera. Vystudoval jsem tedy teologii a jsem diecézní kněz.

Co je to ta duchovní správa na ČVUT?
Od roku 1995 učím na fakultě elektro, kterou jsem dokončil v létě 1989, technické předměty a posléze úvod do teologie a etiku. V roce 2012 mě pan kardinál Duka jmenoval rektorem Akademické duchovní správy ČVUT. Když jsme před pěti lety rozjížděli činnost, začali jsme poměrně velkolepě, pestrou nabídkou nejrůznějších aktivit. Zvali jsme významné kulturní, politické i vědecké autority, které mají nějaký duchovní přesah. Byl tu profesor Piťha, ministr kultury Herman nebo třeba vojenský historik Eduard Stehlík. Teď to trochu drhne. Mým cílem je obracet se spíš k nevěřícím, hledajícím, otevřeným studentům. Zachytit ty nezakotvené, a to je trochu problém. Na strahovských kolejích ale máme společenství se mší svatou, kde se studenti pravidelně scházejí, a tam i často zpovídám.

Přednášíte v kolárku a jak na to studenti reagují?
Ano, vždycky. Do školy chodím oblečený jako kněz, až na chvíle, kdy nemám vyžehleno, a pak musím improvizovat :-). Studenti se mým zevnějškem nezabývají, hlavně proto, že ateizace společnosti došla tak daleko, že mnozí ani neví, co mé oblečení znamená. Nadto moje předměty pojímám hodně duchovně, a tak se často obsah našich společných úvah mého kněžství bytostně dotýká. Jsem zastáncem názoru, že kněz má být poznat i podle oblečení ;-).

Proč se nevěřící studenti technických oborů přihlásí na hodiny teologie a etiky?
Nenalhávejme si, že všichni z velkého zájmu. Předpokládají, že to bude snadné a získají tak potřebné kredity z humanitního předmětu. Řekl bych ale, že tak polovina mých studentů studuje ze zájmu a baví je to. Já v obou předmětech dávám velký prostor diskusi. Panuje tam atmosféra velké otevřenosti a důvěry. Moje předměty neberu jako prvoplánově evangelizační. Je to spíš taková nabídka lidem, kteří se v mé osobě poprvé potkají s knězem nebo poprvé slyší o Bohu a mohou si uvědomit, že na věci, které řeší a se kterými se potýkají, existuje i jiný pohled.

Co dnešní mladí hledají?
To se asi nedá říct obecně. Myslím, že něco hledáme všichni, ať se píše rok 1200 nebo 2017. Všichni chceme být milovaní, nepodvedení a mít nějaký smysl života.

Jaké je to učit o teologii studenty, kteří o Bohu nic nevědí?
Pro mě je to větší obohacení, než kdybych stál před třídou plnou katolíků, kteří přikyvují „Jistě velebný pane, tak je to správně“. Já stojím před lidmi, kteří jsou velmi inteligentní. Mají vlastní názory a svoje otázky formulují velmi poctivě a na úrovni. Nutí mě tím, abych otázky, které jsou v katolickém prostředí vyřešené, znovu promýšlel a argumentoval jejich jazykem. Musím mluvit „nekostelně“, abych jim mohl ty svaté věci vysvětlovat. Je to vzájemné obohacování
a podněcování k přemýšlení. Záleží na tom, aby každý mohl říct, co chce. Všechno může posloužit k tříbení názorů. Nemohu si stěžovat: mně připadá, že mí studenti jsou vynikající, slušní a solidní. Já se na své hodiny těším.

Vidím, že také v církevním prostředí by bylo potřeba, abychom o víře uměli mluvit normálním jazykem. Každý obor má svůj způsob, jak se vyjadřuje, včetně našeho oboru techniky, ale běžný člověk pak nerozumí, co se pod těmi pojmy skrývá. Je potřeba se naučit mluvit obrazy a jazykem, které lidi znají a které nevytváří bariéru. Je to asi úkol nás všech.

Máte i věřící studenty?
Ano, a úžasné zkušenosti mám hlavně s nekatolickými studenty. Jsou nesmírně aktivní. Většinou se od první hodiny nechají „poznat“, pomáhají mi argumentovat, mají vědomosti, znají Písmo, jsou schopni projevovat se na úrovni. To působí velmi dobře na jejich spolužáky. Ne, že jen já jako kněz mám takové názory, ale i někdo z jejich řad, normální kluk je taky věřící. Bohužel tuhle zkušenost mám s katolíky minimální. Většinou jsou apatičtí, koukají do země, nereagují a já se pak při zápočtu s překvapením dozvím, že kluk chodí do kostela, ministruje, ale při výuce mezi ostatními to nedá najevo. Zdá se mi, a říkám to všude, že intelektuální formace v naší církvi je minimální. Oni jsou pak pojmově a myšlenkově v těch diskusích v háji. Abych byl spravedlivý, měl jsem i pár vynikajících katolických studentů, ale bohužel jsou to výjimky.

Pracujete na nějakém vědeckém úkolu?
Mám doktorát z oboru ekonomiky a řízení podniku, což je jeden z oborů naší fakulty. Ve své vědecké práci se zabývám etikou managementu a podnikání. Etika v ekonomice je dneska nesmírně populární a moderní a je to i moje osobní téma. Třeba sociální citlivost firem (CSR), kdy se podnik snaží mít školku pro děti zaměstnanců, byty, různé benefity. To, s čím začal u nás už Tomáš Baťa, se dnes stalo normou.

Má se za to, že čím je větší morálka podnikatelů i zaměstnanců, tím je firma úspěšnější.

Je mnoho důkazů, že nemravně se nedá podnikat dlouhodobě. Z počátku, jak jsme viděli v devadesátých letech, se dá rozjet byznys na eticky pochybných základech. Dlouhodobě jsou ale úspěšné firmy s vnitřní morálkou. Ve své doktorské práci se snažím dívat na tuhle otázku také z teologického pohledu. V oboru je spousta principů a zásad s anglickými názvy, které lze ale dohledat už v Bibli. Takže nic nového pod sluncem…

Na co se má mladý muž zaměřit, když chce jít na ČVUT?
Určitě zvu kluky k nám na fakultu elektro, kam taky jinam, že :-). ČVUT je totiž nejstarší technická univerzita v Evropě! Z předmětů je důležité nezanedbat matiku a fyziku. Ať studují gymnázia, kde ty dobré znalosti dostanou. Na průmyslovkách budou mít větší znalosti z odborných předmětů, v čemž u nás pak mohou excelovat, ale matiku a fyziku bych viděl jako přínosnější. Pokud chtějí dělat počítače, kybernetiku, robotiku, umělou inteligenci a jiné perspektivní obory, tam se bez ní neobejdou. A nesmíme zapomenout na jazyky, hlavně na angličtinu! Dnes je to nezbytné a předpokládá se její dobrá znalost!

Za pár týdnů se tu otevře nové excelentní pracoviště na světové úrovni, Český institut robotiky, informatiky a kybernetiky, a oni mohou do těchto vědeckých týmů patřit. Budou-li dobří, vydělají si slušné peníze a budou pracovat pro světové firmy nebo třeba i pro americkou NASA. Mohou také část studia absolvovat v zahraničí na prestižních univerzitách, jako je singapurská NTU nebo americká MIT, a zapojit se do tamních projektů.

Ministrantům vzkazuji, ať se rozhodně nebojí jít do Prahy studovat. Není to tu tak hrozné, jak si maminky občas myslí. Žádný strach ze života ve hříšném velkoměstě! Je tu možnost ubytování na kolejích, někdy si studenti platí společně byt, a také mnohá řeholní společenství nabízí studentům ubytování.

Vy máte mladé lidi rád, že? Považujete je za rovnocenné partnery.
To je idea univerzit, že jsme všichni kolegové, ať je mi sto, nebo dvacet. Mnozí z mých studentů jsou i mí přátelé a já je obdivuji. Tu jejich soběstačnost, průraznost, samostatnost. Oni se chovají dospěle, umí vzít život do svých rukou, najít si stáž a jet studovat přes půl světa. Víte, kdybych porovnal sebe a své spolužáky, když jsme byli ve věku mých studentů, byli jsme jiní. My tehdy seděli tady v Dejvicích a všeho se báli. Asi to bylo tím socialismem. Přišli jsme, všechno tu bylo připravené, dostali jsme rozvrh studia, kdy a kde co bude, zkoušky, všechno bylo jasné a nalinkované. Dneska od předmětů po rozvrh si všechno studenti sestaví sami. Dnešní mladý člověk je schopný, samostatný a v hezkém slova smyslu sebevědomý. My byli takoví ušlápnutí, bázliví a jsme takoví do dneška. Oni umí život žít, což je úžasné a mně to dává ohromný impulz. Tomáš Halík jednou říkal, že do padesáti má být člověk se starci a od padesáti s mládeží. Jsem rád, že to mohu prožívat.

Za rozhovor děkuje Helena Filcíková
Pr/Qr:593/0

Zbývá do:

Aktualizace

Za poslední 2 měsíce nejsou žádné
aktualizace stránek.


Anketa 18.09.2014
Časopis plný fotopříběhů a komiksů
Zakoupili byste si časopis, který bychom vydali a byli by tam některé naše fotopříběhy a komiksy, které jsme v minulosti vydali?
Určitě ano
[hlasů: 243]
Určitě ne
[hlasů: 20]
Nevím
[hlasů: 46]
Záleželo by na ceně
[hlasů: 56]

Anketa 21.02.2012
Ahoj návštěvníku těchto stránek. Jsi:
Ministrant do 10 let
[hlasů: 105]
Ministrant do 15 let
[hlasů: 271]
Ministrant do 20 let
[hlasů: 191]
Ministrant starší 20 let
[hlasů: 161]
Bývalý ministrant.
[hlasů: 106]
Nikdy jsem neministroval.
[hlasů: 74]
Jsem dívka.
[hlasů: 202]
Jsem nevěřící člověk.
[hlasů: 70]

Kniha hostů
Jan Lukeš - redakce
nám nechal vzkaz
jako poslední ze dne 27.8.2014, 20:22
Děkujeme za-
důvěru.-
Čísla jsme-
rádi-
poslali./> /> Požehnané-
dny!
/> Za redakci-
Jan Lukeš,-
redaktor


Starší novinky
8.1.2020, 11:18
Přejeme vám všem mnoho Božího požehnání v Novém roce a těšíme se na setkání se všemi čtenáři v dalších číslech Tarsicia.
20.12.2019, 11:16
Redakce Tarsicia přeje všem ministrantům a jejich rodinám požehnané prožití Vánoc a co nejméně nemocí způsobených nastydnutím ve studených kostelech:)

Kalendář
Získejte Firefox!
Uložit stránku jako domovskou                   Dotazy týkající se TARSICIA pište na redakce@tarsicius.cz                   © 2005 Tarsicius - občanské sdružení