 |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Tarsicius: | 3/2003 |
| Rubrika: | Duchovní slovo pro mazáky |
| Autor: | Jakub Kříž |
| Název: | Limonádová bitva |
| Článek: | Přišel jednou jeden drobný výrobce limonád o slavnosti Nanebevstoupení Páně na mši svatou – byl to jeden z těch mnoha katolíků, kteří vědí, že je dobré věřit, ale již nemají tušení čemu a proč. Když kněz přečetl v evangeliu větu „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ (Mk 16,15), musel se poškrábat za uchem. „Na tom něco bude,“ řekl si a přestal vnímat vše ostatní. Musel totiž přemýšlet o něčem velmi důležitém. „Už vím!“ napadlo ho najednou. „Reklama! Musím zlepšit reklamu!“ Reklama – základ podnikání Pan Pimo si na příští den pozval zástupce reklamní agentury a vytvořili spolu geniální marketingový plán. „Do roku bude vaše Limo–Pimo nejprodávanější limonádou v Čechách, do dvou let prorazíme na Moravu. A pak nám již nic nebrání v pořádné v expanzi na evropské trhy: Slovensko, Maďarsko, Polsko, Evropská unie… Uděláme z vaší Limo–Pimo nejznámější českou značku,“ slibuje nadšeně mladý muž z reklamní agentury. A pan Pimo si spokojeně pobrukuje: „Jděte do celého světa a hlásejte Limo–Pimo .“ Zpočátku byl úspěch pan Pima opravdu obrovský. Jeho limonády skutečně velmi brzy ovládly český a moravský trh a začaly se ve velkém množství vyvážet za hranice. Když se ale největší konkurent pana Pima, Mr. Smith ze společnosti AmericanLimo&Limo, výrobce proslulé limonády Adanomil , dozvěděl o troufalém pokusu pana Pima vytlačit ho z jeho pozic na evropském trhu, bouchl pěstí do stolu a začal křičet na své podřízené: „Nikdy nedopustím, aby ten Čech prodal víc lahví limonády než já. Ztrojnásobíme propagaci na evropských trzích!“ O několik let později šel pan Pimo o slavnosti Nanebevstoupení Páně znovu na mši svatou – tentokrát již opět jako drobný výrobce limonád. Reklamní protiofenzíva společnosti AmericanLimo&Limo ho totiž položila na lopatky. Inu, business je business. K tomu nějaké to riziko patří. Alespoň měl ale více času přemýšlet o tom, co znamenají slova: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.“ Apoštolát – povolání křesťana Možná si řeknete, že tuto výzvu pronesl Pán Ježíš apoštolům, a nás se tedy netýká. Ale Církev nás učí, že slova o hlásání evangelia nejsou určena jen některým (jako třeba kněžím nebo pastoračním asistentům), ale všem pokřtěným. „Všichni laici bez výjimky jsou povoláni, aby přispívali všemi svými schopnostmi ke vzrůstu církve a k jejímu neustálému posvěcování,“ říká jeden z dokumentů 2. vatikánského koncilu. Co ale můžeme dělat my, obyčejní kluci z Čech a Moravy? Rozjet nějakou velkolepou reklamní kampaň ve stylu Limo–Pimo ? Stát na rohu ulice a nabízet kolemjdoucím katolické časopisy? Roznášet po schránkách letáky se zbožnými nápisy? Pán Ježíš se nespokojí s nějakým polovičním, i když třeba velkolepým řešením. On chce především duše. Celé duše. A na prvním místě tu naši! Apoštolát obyčejného kluka z Čech a Moravy (ale i z Keni nebo z Mexika) tedy musí stát na těchto základech: modlitba, láska k Bohu, mše svatá, svatá zpověď, drobné sebezápory. Říkat mu často: Pane, ty víš všechno – ty víš, že tě miluji! (Jan 21,17) A pak teprve přichází vlastní apoštolská činnost, která je tak obyčejná a samozřejmá jako to, že dýcháme: pomoci kamarádům s úkolem, navštívit je, když jsou nemocní, poradit jim, rozveselit je, když je třeba … vytvořit s nimi přátelství, ve kterém budeme víc dávat než přijímat. Tito naši kamarádi si dříve nebo později všimnou, že v našem životě existuje něco… Něco, co je bude přitahovat. A to je ten nejlepší apoštolát obyčejného kluka z Čech nebo Moravy. |
| Pr/Qr: | 230/0 |
|
Archiv článků
Archivní článek